Hruboskalsko
Dnes ráno sme si nemuseli ani přivstat a i tak sme stihli vlak, Verunka si totiž asi špatně přečetla jízdní řád a tak sme na nádraží přišli o půl hodiny dřív než bylo třeba, nevadí aspoň sme nemuseli dobíhat, chudák v tom stresu zapomněla Artíkovi doma košík.
Měli sme docela smůlu na protivné průvodčí, cestou do Mladé Boleslavi nás upozornil, že příště máme mít košíky a řekl to páníkovi, když my je měly. Ten samý průvodčí s námi přestoupil na další vlak do Turnova a když přistoupila slečna s neskutečně agresivním a nevrlým yorkšírákem tak neřekl ani slovo, to už páníka vytočilo, kor potom co ho strojvedoucí seřval, když nám nedal košíky než sme naskočili do vlaku. Jenže páník neni žádný vořezávátko a tak mu stejně vrátil, beztak přijel pozdě a odjel se čtvrthodinovým zpožděním.
V Turnově sme vystoupili a rychlou chůzí se vymotali městem a už sme mířili do kopce, páník volal novým kamarádům na místo srazu, aby se na nás počkalo, no měli obavy že si dáme do kopce pořádně do těla, když ale viděly naše spřežení, pochopily, že to taková dřina nebyla. Seznámili sme se s kříženkou Bellinkou, její paničkou Luckou a kamarádkou Martinou. Ta nechala svoji dobrmanku doma kvůli hárání. Páník měl radost že po delší době vidí brandejšťáky a tak bylo o čem povídat. Vylezli sme si na skalní rozhlednu Hlavatici, páník nás uvázal dole, kvůli schodům, ale to bylo naposled, jinak sme se všude rozhlížely s ním. Lesní cestou sme vyrazili na Valdštejn. Odtud na Kopicův statek, páník nám chtěl ukázat pěkné reliéfy ve skalách. Pak sme se kousek vrátili a pokračovali na Hrubou skálu. Páník nás zavedl na Adamovo lože, prý se tu natáčela pohádka O princi Bajajovi, no neviděly sme, do příště doplníme. Pak sme vyrazili pod skály a Myší dírou přímo k zámku Hrubá skála, tady sme dali odpočinek a pak nás páník vytáhl na Prachovnu. Dolů nás musel ale snést abysme si nezlámaly packy, bylo to moc strmé. Pak sme po žluté šli od jedné vyhlídky ke druhé. Bylo příjemné počasí, nepršelo a přitom nebylo ani nesnesitelné horko. Cestou nás páník musel ještě jednou snést a vynést po kovových schodech, aspoň se neulejval. Přes Mariánskou vyhlídku, Prameny, Kapelníka a Čertovu ruku sme došli na Janovu vyhlídku. Na Kozákově sme viděli paraglaidisty. Pak už sme zamířili k Valdštejnu a stejnou cestou na Hlavatici. Tady sme se rozloučili s Brandejšťáky a razili dom. Cestou sme narazili na šíleně nervozní paní, která by nás snad přejela a ještě nám vynadala co jí lezeme na její soukromou cestu. Taková blbost, normální asfaltka a na ní značená turistická trasa, ještě že sme pospíchali na vlak, páč páník měl zase startovací náladu. Vlak sme stihli s malinkou rezervou a cestou zpátky sme s Artíkem usnuli. Páníci si ve vlaku povídali. Tentokrát sme už na průvodčí měli štěstí. Domů sme dorazili až v osm večer. Byl to nádherný výlet, už se těšíme až nás páník zase vytáhne do skal...
Pac Niky a Ebí